TAK TO JSEM JEŠTĚ NEVIDĚLA
Chtěla jsem dnes napsat takový příspěvek k zamyšlení. Bavily jsme se s kamarádkou o sociálních sítích a čemu všemu jsou lidi schopní slepě věřit. A čemu zase nevěřit. Tak jsem si v hlavě pomyslně srovnávala myšlenky, které jsem k tomu chtěla napsat a k čemu jsem se chtěla vyjádřit.
No… tak někdy příště.
Taky se Vám stává, že když přemýšlíte a plánujete a obíráte to ze všech stran, že najednou zjistíte, že vám škrundá v břiše? Přesně to se mi přihodilo!
Takže všechny myšlenky a úhly pohledu běžte stranou, jdu si udělat něco k snědku. Ten chlebík už by chtěl dojíst a ta pánvička se na sporáku jen povaluje a má zbytečné prostoje. Mlsná huba by si dala něco teplého a křupavého. A máme tu vítěze: topinky!
Zjišťuju, že už je v lahvi oleje jen tak akorát na malou loužičku. Jak se zpívá v jedné táborové písničce – Je-li málo voleje, tak se volej doleje, tak se volej na koleje doleje. Tak já ho nebudu lít na koleje, ale do pánvičky by to ještě přihodit chtělo, aby místo topinek nebyly spíš jen okoralé tvrdé chleby pro koníky a chci tedy načít novou láhev.
Rutina. Odšroubuju uzávěr a zaháknu prst ve známé smyčce, kterou je potřeba odjistit, jako když otevíráte konzervu s kukuřicí nebo plechové pivo.
Lup!
Ale co to? Zrada! V ruce mi na prstu zůstalo navlečené nejen to očko, ale i spodní část uzávěru, která měla zůstat na láhvi! No to se mi teda ještě nikdy nestalo! Jak to teď zase zašroubuju, když to tam nedrží?!
Představa, že mám ve skříňce flašku plnou oleje a která se při převrhnutí může teda fakt ve velkém vylít, mě donutila pokusit se o něco prakticky nemožného. Narazit spodní část uzávěru zase zpátky na láhev.
VAROVÁNÍ: Tento pokus nikdy nezkoušejte sami doma!
Zkusím jemně zatlačit. Nic. Přidám na síle. Nic, uzávěr tam nedrží ani co by se za nehet vešlo, natož za celé hrdlo. Tady bych ještě chtěla poukázat na to, že se jednalo o běžnou láhev slunečnicového oleje z běžného (tenkého!) plastu.
Já tě tam dostanu ty vršku blbý drzý pitomý! Stačí se o to pořádně opřít a zabrat!
KŘACHCUC!!!!
V příští nanosekundě se nejvrchnější zúžená část lahve samovolně slisovala a vcucla do té části širší. Asi nemusíte aspirovat na Nobelovu cenu ve fyzice, abyste pochopili, co se asi mohlo stát s tekutinou, která se v tu chvíli v láhvi nacházela.
Nebudu tady popisovat, kam až to dostříklo, myslím, že to bohatě předčilo i pamětihodnou událost, kdy mi kiksl mixér, v němž se právě nacházela dýně rodu hokajdó. Nechci se před vámi dá se říci obnažovat až svlékat, ale… normálně mi to prochrstlo mikinu i s tričkem až na podprdu! Durch!
A taky nemusím říkat, že příštího asi tak půl roku nebudu potřebovat žádné pleťové krémy na suchou pokožku, zejména ne ty oční, naopak mi nejspíš stoupne spotřeba vlasového šampónu speciálně určenému pro rychle se mastící vlasy.
A přitom stačilo jen ten olej přelít do prázdné láhve, ve které předtím zrovna došel, že?
A teď mě prosím omluvte, mám ještě nějakou práci…