PŘEKVAPENÍČKO
Jde takhle Dýťa k večeru z návštěvy u mámy, a míří dále za zábavou do víru velkoměsta. Juchúú! „Na, vyhoď to, ať to tu nesmrdí“, vyzve ji maminečka a strčí jí do ruky pytlík odřezků roztodivných, ne úplně vábných aromat, které jí zbyly z přípravy večeře, aby je Dýťa vyhodila do kontejneru. Tam, v chladném podzimním večeru, mezi ostatními smrdutými vajgly a dalšími dechberoucími puchparfémy, se ten svěží vánek úplně ztratí.
A tak Dýťa jde, jde, popelnici otevře, a ovane ji smrad jako kdyby se na jednom talíři sešly tvarůžky s durianem. A navrch sardelová očka. Fůůůj! Mrskne rychle pytlík vší silou do toho hnoje, až kamsi ke dnu, neb včera vyváželi, že, jen to plesklo!
„No ty pi.o co to ku.va děláš?!!!!“ ozve se z popelnice hromburáckým hlasem a Dýťa znejistí. Protože ještě nikdy se jí nestalo, aby jí jakákoliv nádoba na odpadky nadávala, a ještě tak hrubě. Vždyť jsou k tomu určené! Přece jenom na chvíli začala přemýšlet, jestli to náhodou není nějaká chytrá smart popelnice a nekárá ji, že obsah pytlíku nevytřídila do bio odpadu. Všechno už je dneska možné!
Nakonec se ukázalo, že ten hlas sice opravdu vychází z útrob kontejneru, ovšem ne všechen smrduch patří odpadkům v něm. Velký podíl toho páchnoucího odéru náležel Břinkovi, místnímu bezdomovci, který si do téhle útulné ubikace zřejmě zašel na šlofíka a byl vyrušen vrhnutým pytlíkem se zbytky.
Což ho učinilo mrzutým, a když rozhořčeně vystrčil svou pokejděnou hlavu a začal se ještě ptát, jestli se Dýťa náhodou nepos.ala, tak Dýťa radši vzala nohy na ramena, aby nebylo slyšet, jak se řehní při představě, kdyby mu na poslední otázku zkusmo odpověděla „ano“.
A co bylo dál, ví jenom vítr…
PS: Obrázek jsem si vypůjčila ze stránek pixabay od nějaké/ho "efes", protože je mi to milejší, než kvanta generovaných obrázků AI.