ÓDA NA ZMRZLINU
Jdu. Vzduch kolem se doslova rozpíjí horkem. Z čela mi stéká čůrek potu. Druhý. Další. Těžká taška přes rameno mi plandá a naráží do boku v místech, kde se propocené šaty ještě nestihly přilepit k tělu. Proč jsem si tam ten nákup líp neuspořádala? Příště si koupím čaj v kulaté dóze, ty krabičky mají tak ostré rohy!
Přehodím tašku na druhé rameno, tak, aby čajová krabička vyčnívala na druhou stranu. Hned je to lepší. Ale jen co se týče čaje a mého tukem načechraného bočního polštáře, na který už přestává ostrá hrana útočit. Sádlík se teď v horku pěkně griluje, a mám podezření, že když mi skane kapka potu, ozve se známé „ccsss“, tentýž zvuk, jako když opékáte špekáčky a mastnotu pohltí šlehající plameny.
Je takové horko, že se porcovaný černý čaj stává čajem pečeným. Kdybych si ho zalila vodou z láhve, která se mnou už chvíli putuje v batohu a rozhodně není v chladicím boxu, můžu rovnou servírovat oblíbený horký nápoj. Citrón by se taky našel, stačí se podívat na obličeje kolemjdoucích. Kyselost z nich jen čiší a rozhodně přesahuje dál, než je jejich energetické pole.
Z vedra mám úplně pocuchané barevné čakrové centra. Žádná barevná duha, minimálně polovina jich musí vibrovat v červené, to je jisté. Tóny barev srdeční a krční čakry se vypařily. Sakra! Ale nikomu to říkat nebudu. Koho to zajímá?!
Na semaforu naskočí zelený panáček a já mám chuť si na něj šáhnout, jestli náhodou nechladí. Nechladí. To ještě nevymysleli, semafor, který by přizpůsoboval teplotu podle barevných odstínů. Přejdu po zebře (jistě jste poznali, že po přechodu, nikoliv po pruhovaném koňském zvířeti) a rozsvítí se panáček červený. Je mi z něj ještě větší horko.
Cítím, jak mám spařený rudý obličej, termoregulace vzala dávno za své, a pravděpodobně připomínám papiňák, když vezmu v potaz množství vypouštěné páry.
Když tu náhle, kde se vzal, tu se vzal, zničehonic, úplně náhle a překvapivě, objevil se zmrzlinový stánek.
Záchrana!
Prosila bych si kýbl jahodové prosím.
Ach tak, no dobře, tak jednu velkou.
A už mi prodavač vkládá do dlaní tu nádhernou, chladivou, osvěžující, lahodnou směs, usazenou v prosté oplatce, která bude v příští chvíli zkonzumována mými vyprahlými ústy.
Mňam! Blaženost se rozlévá a vychutnávám si tu růžovou dobrotu.
A ještě jednu!
Já vím, že lidstvo za svého již dlouhého působení tady na Zemi vynalezlo spoustu krásných, užitečných a prospěšných věcí (o těch nekrásných, neužitečných a neprospěšných raději mluvit nebudu).
Ale jsou chvíle, kdy vám kdejaká prkotina fakt připadá jako nejlepší vynález všech dob!