OBDIVUHODNÝ STROM
Občas čtu ráda příběhy spojené s přírodou. Třeba mě zaujala kniha Stromy vypravují (nakladatelství Kazda), kde jsou zaznamenány a zmapovány památné stromy u nás v republice. Je plná událostí a pohnutých osudů, které inspirovaly tehdejší lidičky vysadit ten či onen strom. Pravda, jsou to často příběhy neveselé, smutné, ba přímo tragické.
O to víc mě fascinuje, jak nádherné, statné, ohromné a úctyhodné stromy na takových místech dokáží vyrůst! Nikdy jsem o tom vlastně moc nepřemýšlela, ale dnes mě to zčistajasna přiletělo do hlavy. A to právě ve chvíli, kdy jsem se brzy ráno rozhodla jít na nákup do 2 km vzdáleného města pěšky a po cestě potkala strom, který vidíte na fotce. (Já vím, nejsem prostě fotograf, a bylo to brzy ráno, tak světlo nic moc, ale jemu normálně leží kmen prakticky na zemi!)
Zůstala jsem nevěřícně koukat. Vždyť ten strom úplně padl, a přesto stále vzpíná větve vzhůru, a dokonce ještě plodí jabka!
V tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsme na tom někdy my lidé. „Jak jsi mohl?!“ Nebo „Ta kráva na pokladně mi namarkovala dva prací prášky místo jednoho!“ Či snad „No to není možný my jsme zase dostali góla!“ A to ani nemluvím o „Do smrti mu to už neodpustím!!!“
A co tenhle strom? Jemu je to jedno. Neřeší, co se děje. Nenadává a nespílá, jaký je ubožák, a že všechny ostatní stromy se mají líp než on. I když nemá podmínky takové, jaké by si přál, pořád nepřestává růst, kvést, a dokonce dávat člověku úrodu.
A není jediný.
Jsou takové všechny!
Kéž bychom to dokázali i my lidé. Růst a „dávat člověku úrodu“. Nebo na oplátku dát odměnu stromu. Poděkovat za jabka, stín v parném létě, za držení vody v půdě…
Proto dnes děkuji každému jednotlivému stromu. Díky 