Zápisník všedního dne

Ano!

Za dva dny je štědrý den, jupíííí! Těším se jak malá jarka. Miluju a maluju!

Ráno uděláme ještě s dcerou poslední zbytky úkolů do školy, pak si pěkně v klídečku uvaříme něco dobrého na oběd, procházka se psem, a k večeru šunkoválečka na gauči s teplým kakajíčkem a nějakým pěkným filmem. Slovní spojení „předvánoční úklid“ se u nás v domácnosti stalo sci-fi pojmem z jiných dimenzí, protože prostě na to už nejsou síly.

Večer předchozího dne jsem zaslechla jisté kusé slovní útržky od mého muže: „Lásečko, ten vodař přijde ráno už v osum.“

„CO???? ŽE????? Jaký vodař?!“

„Já ti to neřekl?“

!...!!!

To máte tak…

Máme vodu ze studny. Ale máme v obci i místní vodovod. Studna nám sice zatím stačí, ale co kdyby. Ti lidé, co tu bydleli před námi, v době budování vodního potrubí ve vsi zajistili také přípojku vedoucí k domu, ale jaksi k dokončení a propojení s trubkami uvnitř už nikdá nedošlo. O což se my, co tu už rok bydlíme, celou dobu snažíme, Mlho. Ale tak jednoduché to není. Někdo to při budování nachystal tak zvláštně, že i když jsme při rekonstrukci koupelny přichystali celé nové potrubní okruhy na obecní vodu, přípojka z vodovodu a přípojka z domu se tak šikovně potkávaly, že vodař říkal, že to propojit takto určitě nepůjde. A bylo vymalováno.

Prý by někdo nejdřív musel kolem toho vykopat jámu aspoň tak metr, aby tam vlezl dospělý chlap. Tím vykopat jámu aspoň metr myslel nejspíš to, že by musel přijet buldozer, rozmlátit celý betonový val, rozbít násep nejmíň přes půl zahrady, a pak by to možná, možná nějak šlo.

Hm.

Ale na světě existují takoví podivuhodní lidé, kteří neví, že to nejde. A udělají to.

A mému muži se podařilo jednoho takového sympatického šikovného mladíka sehnat. Jenom taková drobnost, zapomněl mi o tom říct…

Takže se mi plány trošku pozměnily, ale to nevadí. To mi sváteční náladu nijak extra nerozhodí.

Co se nám doposud podařilo ohledně obecní vody zrealizovat, byla montáž vodoměru, kdy jsme byli upozorněni, že je potřeba přidat regulační ventil, bo to jde z kopca a je to taký prúd, že by nám to urvalo trubky.

No a už se blíží finále.

Jeden z výstupů obecní vody, který jsme v domě zrealizovali, byl rozdvojený kohoutek v koupelně, se schopností přicvaknout v případě potřeby pračku nebo sprchu. Klučina měl opravdu zlaté české ručičky a podařilo se mu propojit to nepropojitelné.

Nastává zkouška.

Uvolňuje se kryt.

Otáčí se páka.

Voda z potrubí míří do domu.

Zkouším kohoutek v koupelně….

A nic!

To jsem blázen. Otáčím všechno, co na tom rozdvojeném vývodu otočit jde, a nic.

Vodař hlásí, že už by to mělo jít, že voda do domu teče.

Nad mojí hlavou se objevuje žárovka s vykřičníkem, jasný důkaz o tom, že mi přistál nápad.

Vždyť u měřidla v prostůrku pod schody je na trase taky ještě jeden kohoutek, aby šla voda zastavit!

Takže jsem zatáhla JEN JEDEN výstup z rozdvojeného roháčku, na druhý zapomněla a plna očekávání vlezla do chodby k měřidlu, otočila průtokový kohoutek za ním a uvolnila tak trať pro tlakovou vlnu vody řítící se z vodovodu.

Po tom, co následovalo, se mi vybavilo hned několik filmů: Jak dostat maminku do polepšovny, Lucie postrach ulice s její vládkyní všech moří, dokumentární cyklus o islandských gejzírech a Výbuch bude v pět.

Kdybych se na to dívala jako na scénu z nějakého komediálního počinu, asi bych se potrhala smíchy. Ale když je jeden hlavní aktér takové scénky, to naprosto mění situaci!

Co nejrychleji jsem vtrhla do koupelny, během chvilky byla zmáchaná jak vodník, který se právě vrátil ze srazu na Rožmberku, zavřela i druhý výstup a gejzír jako mávnutím kouzelného proutku utichl. Uf…

Vytřela jsem tu povodeň a odfrkla si (vida, a pak že na vánoční úklid není čas). V tu chvíli mi zazvonil telefon.

„Ano lásečko?“ ptám se manžela cukrovým hlasem a ani náznakem nedám najevo, že jsem se před chvílí ocitla uprostřed námořní bitvy. Přiznám se až později!

Co ještě nevíte, je to, že on teď jezdí do nového zaměstnání, a to si nemůže jen tak vyskakovat a dyndat o nějaké případné volníčko. A že na autě existuje taková věc, čelní sklo se tomu říká. A že malý kamínek umí být sfiňa a prasklina na čelním skle je průšvih jako vrata. A sežeňte teď před svátky někoho, kdo vám to opraví!

Slovo dalo slovo a nový kolega v práci mu dohodil jakéhosi random týpečka (občas hovořím řečí kmene našich pubertálních dětí), který byl ochotný ještě dnes na to mrknout. Ještě dnes!

Akorát že v Kroměříži. A akorát že auto by bylo dobré dovézt ještě před obědem.

No, tak to abych už vyjela… Z Vizovic do Kromclu to jakýsi čas zabere.

Sbohem oběde!

Projet Zlínem, to byl teda téměř nadlidský úkol. Cuckalo se to, kolony, jak kdyby bylo dva dny před Vánoci a všichni chtěli ještě honem nakupovat. Ts!

Po panoramatické projížďce od východu k západu jsem kousek před výjezdem ze Zlína zjistila pravý důvod přecpaného provozu. V jednom pruhu jeli popeláři, tedy chvíli jeli, chvíli ládovali bordel do útrob povozu, a v druhém pruhu zase zastavil nějaký cápek na blikačky a honil přes všechny pruhy psa. Výjev jak z grotesky.

Auto jsem taktak stihla přistavit ve smluvený čas.

Zajdu si zatím někam na oběd, a pak se pěkně vrátím, auto bude opravené a já pojedu zase domů.

Ale to mi nikdo neřek, že není dobré s tím hned jezdit a má se to nechat do druhého dne!

Takže jsem se kodrcala zpátky autobusem, podařilo se mi chytit Brňáka a celkem to už jelo.

Jelikož jsem se rozpomněla, že na čelní sklo máme vlastně pojistku, vyřizovala jsem cestou v buse ještě „papíry“ pro pojišťovnu. A ač sama úředník, měla jsem s tím docela potíže, protože jsem celkem úzce profilovaná na dotace a na všechno ostatní jsem úplně marná.

A protože mi v břiše už kručelo, koukala jsem pořád do mobilu a vyplňovala formulář, netrvalo dlouho a začala jsem chytat zdravou jarní svěží zeleň.

Hurá, konečně doma!

Vystupuju z autobusu, a to se mi ulevilo, že sama, neboť jsem měla značné obavy, aby snídaně z rána nevystupovala zvlášť.

A teď, teď v teple domova přijde to kakao!

Ale až se mi trochu uklidní žaludek….

A co budete dělat zítra?

Já mám v plánu vánoční salát, zdobení stromečku a balení dárků. Tak doufám, že se můj časový rozpočet příliš nevychýlí od skutečné reality!