Zápisník všedního dne

Tisíckrát jsem byla v jednom záhoně na zahrádce bez včelařského klobouku. Není už tak blízko ke včelám a tisíckrát si mě včely nevšímaly a už vůbec ne v tomto období zjara, kdy mají samy práce až nad hlavu. Po tisícíprvé jsem šla tam dolů opět naholo, vlasy jen v culíku.
A právě tehdy se utrhlo to pověstné ucho od džbánu...

Kopkala jsem si přikrčená v záhonku, klídeček, pohodička, a zrazu Bzzzz Bzzz Bzz!!!!! A než jsem se nadála, už jsem ji měla ve vlasech, i když byly stažené gumičkou. Začala jsem jančit a třepat hlavou, jestli se nakonec vymotá. Nevymotala. Bzzzzz!!! Bzzz!! Bz!!!!! Postupně (nebo snad potupně?) jsem si uvolňovala gumičku v naději, že to pomůže osvobodit obě strany bez trvalých následků. Nic platno. Marnost nad marnost.

Má panika prudce stoupala, zatímco můj klid s jistotou letěl volným pádem k zemi.

Psychický stav dosáhl bodu gama – ten výraz jsem si právě vymyslela, ale představte si, že vám u ucha stále bzučí včela, vy ji slyšíte, ale nevidíte, a čekáte, až vás každým okamžikem píchne do hlavy, čehož se zároveň velmi bojíte. Prostě čiré zoufalství!

V posledním tažení jsem ještě vysmolila nápad, že jsem zběsile natrhala trávu kolem a zkusila ji tím chomáčem "vyčesat". Kdepak.

Celá nepříčetná a vyplašená jsem se schoulila do klubíčka, zacpala si uši a brečela plným douškem.

Když tu…Spása!

V kapse mám mobil!

"Ano Ali?" ozval se svým typicky uklidňujícím hlasem můj muž.

„Uáááá, vzlyk… Přij-ď-ď-ď, búúú, ho-ho-nem!“ „Bzu-zu-čííí, vzlyk, ééé!!“

Je dobrej. Pochopil co se děje!

Děkuji z celého srdce svému milovanému muži, že mi zachránil život (to nic nebylo), v nejkratším možném čase rychlostí větru přispěchal, i když se zdálo, že to trvalo celou věčnost (normálně běžel), našel zde zuboženou, zoufalou, vzlykající, zbědovanou, vyřízenou (statečnou) ženu, elegantně a jednoduše ji zbavil bzučící včely, která přesto těsně předtím stačila píchnout za ucho (včely odněkud odhání prakticky denně, to je toho), a poskytl mi kvalitní posttraumatickou psychologickou péči (normálně mě objal).

Texty, které jsou bez závorek = Ájin úhel pohledu.

Texty, které jsou v závorkách = Liborův úhel pohledu.

Tady můžete jasně vidět, jak se dva názory dokážou rozcházet. Nikdy nevíte, jakou svou maličkostí, drobností, která pro vás nemá velký význam, můžete pro někoho udělat velkou věc, která mu v jeho očích třeba i zachrání život.

PS: Žádné trvalé následky naštěstí nemám. Jenom nevím, proč mi od včerejška tiká oko a proč sebou cuknu, když se ozve bzučivý zvuk. A nevím odkud se vzaly ty červené fleky. Ale jinak,  jak říkám, bez následků! 

PS2: Už se mi postupně asi nashromáždily protilátky, tak už nevypadám jak Quassimodova sestra