LÁZEŇSKÝ DENÍK - DEN DRUHÝ
Probudím se. Kouknu z okna, dešťová přeháňka je na spadnutí. A pořádná. Do toho fouká studený vítr, klasik by pravil: "To máme ale krásně hnusně!" Je jasné, že dneska ani nevytáhnem paty z hotelu. Ale to nevadí, stejně by nebylo kdy, čeká nás tolik procedur!
Začínáme hydromasážním lůžkem, a to je fakt slast. Naprogramovaný proud vody naprosto precizně postupuje podél celé páteře a já si rochním blahem. Ponořím se do sebe a když znovu otevřu oči vidím už jen, jak časovač odpočítává deset, devět, osum... A je po ptákách.
Ale nezoufejme, hned následuje koupel s přísadou. Paní mi dá vybrat z několika možností a já se zhlédnu v borovici. Paní vypadá, že by byla radši, kdybych si vybrala něco jiného, ale no co už, že.
Vplula jsem do voňavé lázně, chrocht. (doufám že jsem nechrochtala nahlas!)
Později jsme se sešly s kamarádkou na pokoji a líčily si, jak jsme si další omlazovací kúry užily. Ona si prý taky vybrala borovici, a jestli si ji tam od rána vybíral každý, tak se nedivím, že paní Obslužná už se toho načuchala až až a nejspíš by se raději zašila do levandulového pole.
Zapovídaly jsme se, jak už to tak u dvou cérek, co se skoro rok neviděly, bývá. Mimo jiné jsem jí vyprávěla, jak kdysi jeden kolega slavil narozeniny a přinesl zákusky. Po chvíli si obhlížel talířek s dobrotami , co si naložil, a začal se potutelně usmívat.
"Ráďo, co se křeníš?"
"Když já jsem si, chi, naložil, chi chi, dvě kávové zrna a špičku doprostřed, hehe, a ono to vypadá jak, no, hehehe..."
Fakt to dohromady vypadalo jak... No.. ehm... Víte co myslím... No tamto... Ehhh... A co bych furt chodila kolem horké kaše, zkrátka to vypadalo jako penis i s příslušenstvím!
Vyprskli jsme smíchy všichni a nyní jsem tou historkou pobavila i svou přítelkyni.
Čas hnal jako splašený kůň a už jsme v příjemných křesílkách čekaly, až nám někdo přijde namasírovat zádíčka. Hovořily jsme o procedurách a já se zmínila, jak je fajn, že jsou většinou masérky - ženy, vyhovuje mi to víc, než aby na mě sahal cizí muž, nehledě na to, že i mezi ženami jsem hodně stydlivá.
Otevřely se jedny z mnoha dveří, vyšla paní v župánku a jako ve snách si rozechvělou rukou sahala na obličej téměř až s posvátnou úctou. No teda, vážně ji jenom masírovali? Nepřikápli jí do aromalampy omylem vývar z lysohlávek?
"Paní Lišková?"
Natěšeně vyskočím, že už jsem na řadě, otáčím hlavu za hlasem a to musí být ňáká chyba to je chlap!!
CHLAP!!!
Mé pocity se asi věrně odrážely v obličeji, protože mě hned začal uklidňovat: "nemusíte se vůbec bát," ještě mi na pozdrav podal ruku a představil se jako Jan.
Všechna čest, byl opravdu velmi profesionální, cítila jsem se v bezpečí a masáž si užila.
Splašený kůň času se utrhl z dalšího řetězu a my se ocitly ve wellness centru. Tady mi nevadilo, že se tu mísili muži se ženami, neb byli všichni zahalení v prostěradle. Zamířily jsme do parní sauny. Já, těmito vymoženostmi téměř netknutá, jsem otevřela tmavá prosklená dvířka, do kterých nebylo vidět, a vstoupila.
V tu chvíli mě doslova lištil horký vlhký vzduch, až jsem zalapala po dechu a vypotácela se zase ven. Říkám "jdu, to je na mě moc" a zamířila do infrasauny.
"Ooo, tady je takový příjemný chládek," zahlásila jsem, protože ve srovnání s horkou párou byl, a rozesmála jsem tím dvě přítomné slečny.
Pochodily jsme si s kamarádkou každá podle svých potřeb, co nám vyhovovalo a vždy se pak potkaly na lehátku.
Rozumějte, ona byla v minulém životě určitě Římanka, pravděpodobně manželka vynálezce římských lázní, se strýčkem z Finska, ona se pro sauny vyloženě narodila. S tou se držet krok nedá!
Zrovna zase přicupitala k lehátku a povídá: "Prý že neprůhledné dveře!
Já je viděla!
Dvě kávová zrna!
I se špičkou!"
A s tímto zážitkem se s vámi dnes rozloučím a přeji vám krásnou dobrou noc..